Počátky konceptu
Plánovaná zastaralost, neboli záměrné omezení životnosti produktů za účelem zvyšení spotřeby, je koncept, který sahá až do počátků průmyslové revoluce. Již v 19. století byly některé produkty vyráběny s důrazem na rychlou obměnu, ale skutenčý vzestup tohoto jevu nastal až ve 20. století.
1920–1940: Počátek moderní plánované zastaralosti
Jedním z prvních doložených případů plánované zastaralosti byl tzv. Phoebus kartel v roce 1924. Tento kartel složený z hlavních výrobců žárovek (např. General Electric, Osram a Philips) se dohodl na omezení životnosti žárovek na přibližně 1 000 hodin, aby si zajistil stabilní příjmy z jejich prodeje.
V roce 1932 Arthur Cecil Pigou, britský ekonom, popsal myšlenku, že firmy mohou zvyšovat poptávku po svých produktech tím, že je vyrábějí s omezenou životností.
1950–1980: Rozmach spotřební kultury a plánované zastaralosti
Během ekonomického boomu po druhé světové válce došlo k rapidnímu rozvoji marketingových a designových strategií, které zahrnovaly prvky plánované zastaralosti.
- Stylistická zastaralost: Móda a design produktů se rychle měnily, aby spotřebitelé toužili po nejnovějších modelech (např. automobily nebo spotřebiče).
- Materiálová zastaralost: Používání levnějších a méně odolných materiálů vedlo k rychlejšímu opotřebení.
- Technologická zastaralost: Elektronické produkty začaly být navrhovány tak, aby nebyly snadno opravitelé, případně aby se jejich software stal nekompatibilním s novějšími verzemi.
V roce 1954 Brooks Stevens, průmyslový designér, popularizoval termín „planned obsolescence“ a popsal ho jako záměr výrobců vytvořit produkty, které spotřebitelé chtěji pravidelně obměňovat.
1990–současnost: Digitální éra a regulace
S nástupem digitální technologie a internetu se plánovaná zastaralost ještě prohloubila.
- Softwarová zastaralost: Společnosti jako Apple a Microsoft začaly ukončovat podporu starších verzí svých operačních systémů, což vedlo k nutnosti upgrade.
- Hardware: Mobilní telefony a notebooky byly navrženy s vestavěnými bateriemi, které bylo obtížné nebo nemožné vyměnit.
- Právní regulace: V posledních letech Evropská unie a některé další země začaly zavádět opatření proti plánované zastaralosti, jako je „right to repair“ (právo na opravu), které vynucuje snadnější opravy a delší podporu softwaru.
Budoucnost plánované zastaralosti
I když regulace a spotřebitelské hnutí tímto praktikám čelí, je pravděpodobné, že plánovaná zastaralost bude i nadále existovat v různých formách. Budoucí vývoj může zahrnovat větší zaměření na udržitelnost a modularitu produktů, ale také sofistikovanější metody, jak spotřebitele přimět k nákupu nových verzí produktů.
Plánovaná zastaralost tak zůstavá nejen ekonomickým nástrojem, ale také etickou a ekologickou výzvou pro společnost.
