Rubrika: Auta

Plánovaná zastaralost má různé podoby, které se mohou projevit jak u fyzických produktů, tak u softwaru. Její důsledky ovlivňují spotřebitele, firmy i životní prostředí.

1. Zkrácená životnost produktů

• Domácí spotřebiče (pračky, ledničky) se kazí po skončení záruky.
• Mobilní telefony začnou zpomalovat po několika letech používání.
• Inkoustové tiskárny přestanou fungovat po určitém počtu vytištěných stránek.

2. Umělé zpomalování zařízení

• Apple a další výrobci byli obviněni z toho, že starší telefony zpomalují skrze aktualizace softwaru.
• Po aktualizacích dochází ke snížení výkonu, aby se „zlepšila“ životnost baterie.
• Starší aplikace na novějších systémech fungují pomaleji.

3. Neopravitelnost produktů

• Komponenty jsou přilepené nebo zalisované, což znemožňuje opravu.
• Používání speciálních šroubů, které nelze snadno odstranit.
• Nedostatek náhradních dílů nebo jejich vysoká cena.

4. Zastavení podpory softwaru

• Aplikace přestanou být kompatibilní se staršími operačními systémy.
• Online služby přestanou fungovat na starších verzích prohlížečů.
• Výrobci přestanou vydávat aktualizace bezpečnosti, což nutí uživatele k upgradu.

5. Nekompatibilita mezi generacemi produktů

• Nové nabíječky a konektory (např. odstranění jacku pro sluchátka).
• Herní konzole nejsou zpětně kompatibilní s předchozími verzemi her.
• Starší příslušenství nelze použít s novými modely.

6. Psychologické nátlaky

• Reklamy vytvářejí pocit, že starší modely jsou „outdated“.
• Nové modely jsou prezentovány jako revoluční, i když změny jsou minimální.
• Výrobci zvyšují ceny oprav, aby se vyplatilo koupit nový produkt.

7. Ekologické důsledky

• Rychlé střídání produktů vede k rostoucímu elektronickému odpadu.
• Těžba surovin pro nové produkty zatěžuje životní prostředí.
• Zvětšující se sklon ke konzumu má dlouhodobé dopady na planetu.

Plánovaná zastaralost je realitou mnoha průmyslových odvětví a má znatelný vliv na spotřebitele i životní prostředí. Důležité je být si těchto praktik vědom a hledat způsoby, jak se jim vyhnout nebo se proti nim bránit.

 

Plánovaná zastaralost je strategický postup, který výrobci používají k zajištění pravidelného cyklu nákupu nových produktů. Existuje několik hlavních technik, jak toho dosáhnout:

1. Fyzická (materiálová) zastaralost

Tato metoda spočívá ve zkrácení životnosti produktu použitím levnějších nebo méně odolných materiálů.

• Plastové součásti namísto kovových
• Slabé spoje nebo křehké komponenty
• Vestavěné baterie, které nelze snadno vyměnit

2. Softwarová zastaralost

Jedná se o techniku, při které se starší hardware stává nekompatibilní s novými aktualizacemi softwaru.

• Ukončení podpory starších verzí operačních systémů
• Omezení výkonu při nových updatech (např. Apple s iPhony)
• Záměrně složité opravy firmwaru

3. Stylistická zastaralost

Módní a designové změny vedou ke ztrátě hodnoty starších modelů, přestože jsou funkčně stejné.

• Každoroční změny vzhledu aut, mobilů a oblečení
• Nové barevné varianty, které vytlačují starší modely
• Nepotřebné kosmetické změny, aby produkt vypadal „zastarale“

4. Technologická zastaralost

Produkty jsou navrženy tak, aby nebyly kompatibilní s novějšími verzemi technologií.

• Nepodpora nových formátů souborů
• Nové porty a konektory (např. odstranění jacku u telefonů)
• Změna standardů (např. USB-C vs. Micro-USB)

5. Plánovaná neopravitelnost

Někteří výrobci znesnadňují opravy produktů tím, že:

• Používají speciální šrouby, které nelze snadno odstranit
• Lepí komponenty namísto jejich šroubování
• Nedostupnost náhradních dílů nebo jejich vysoká cena

6. Psychologická zastaralost

Spotřebitelé jsou přes marketing a reklamu vedeni k přesvědčení, že jejich produkt je zastaralý a je potřeba ho nahradit novějším.

• Agresivní reklama na „nové a lepší“ modely
• Sociální tlak na držení nejnovější technologie
• Umělé vytvoření „nedostatečnosti“ starších modelů

7. Závislost na ekosystému

Někteří výrobci vytvářejí uzavřené ekosystémy, kde jsou produkty kompatibilní pouze s jejich vlastními systémy.

• Apple a jeho exkluzivní Lightning konektor
• Herní konzole s exkluzivními tituly
• Cloudová řešení vázaná na konkrétní služby

Jak se bránit plánované zastaralosti?

• Volit produkty s dlouhodobou podporou a opravitelností
• Podporovat „Right to Repair“ iniciativy
• Investovat do kvalitních a modulárních produktů
• Vyhnout se trendovým nákupům a zaměřit se na funkcionalitu

Plánovaná zastaralost je silným nástrojem v rukou výrobců, ale spotřebitelé mohou svou informovaností a volbou produktů pomoci změnit trh.

 

Počátky konceptu

Plánovaná zastaralost, neboli záměrné omezení životnosti produktů za účelem zvyšení spotřeby, je koncept, který sahá až do počátků průmyslové revoluce. Již v 19. století byly některé produkty vyráběny s důrazem na rychlou obměnu, ale skutenčý vzestup tohoto jevu nastal až ve 20. století.

1920–1940: Počátek moderní plánované zastaralosti

Jedním z prvních doložených případů plánované zastaralosti byl tzv. Phoebus kartel v roce 1924. Tento kartel složený z hlavních výrobců žárovek (např. General Electric, Osram a Philips) se dohodl na omezení životnosti žárovek na přibližně 1 000 hodin, aby si zajistil stabilní příjmy z jejich prodeje.

V roce 1932 Arthur Cecil Pigou, britský ekonom, popsal myšlenku, že firmy mohou zvyšovat poptávku po svých produktech tím, že je vyrábějí s omezenou životností.

1950–1980: Rozmach spotřební kultury a plánované zastaralosti

Během ekonomického boomu po druhé světové válce došlo k rapidnímu rozvoji marketingových a designových strategií, které zahrnovaly prvky plánované zastaralosti.

• Stylistická zastaralost: Móda a design produktů se rychle měnily, aby spotřebitelé toužili po nejnovějších modelech (např. automobily nebo spotřebiče).
• Materiálová zastaralost: Používání levnějších a méně odolných materiálů vedlo k rychlejšímu opotřebení.
• Technologická zastaralost: Elektronické produkty začaly být navrhovány tak, aby nebyly snadno opravitelé, případně aby se jejich software stal nekompatibilním s novějšími verzemi.

V roce 1954 Brooks Stevens, průmyslový designér, popularizoval termín „planned obsolescence“ a popsal ho jako záměr výrobců vytvořit produkty, které spotřebitelé chtěji pravidelně obměňovat.

1990–současnost: Digitální éra a regulace

S nástupem digitální technologie a internetu se plánovaná zastaralost ještě prohloubila.

• Softwarová zastaralost: Společnosti jako Apple a Microsoft začaly ukončovat podporu starších verzí svých operačních systémů, což vedlo k nutnosti upgrade.
• Hardware: Mobilní telefony a notebooky byly navrženy s vestavěnými bateriemi, které bylo obtížné nebo nemožné vyměnit.
• Právní regulace: V posledních letech Evropská unie a některé další země začaly zavádět opatření proti plánované zastaralosti, jako je „right to repair“ (právo na opravu), které vynucuje snadnější opravy a delší podporu softwaru.

Budoucnost plánované zastaralosti

I když regulace a spotřebitelské hnutí tímto praktikám čelí, je pravděpodobné, že plánovaná zastaralost bude i nadále existovat v různých formách. Budoucí vývoj může zahrnovat větší zaměření na udržitelnost a modularitu produktů, ale také sofistikovanější metody, jak spotřebitele přimět k nákupu nových verzí produktů.

Plánovaná zastaralost tak zůstavá nejen ekonomickým nástrojem, ale také etickou a ekologickou výzvou pro společnost.